Život v Gómez Farías je jak říkají místní „tranquilo“ - poklidný. Najdete tu pár malých obchodů se základními potravinami, jeden obchod s pivem, školku, dětské hřiště a katolický kostel. Domy jsou vesměs dřevěné, ale i zděné a kolem na palmách rostou kokosy a papája. V některých zahradách jsou stromy s dozrávajícími pomeranči. Ve vesnici pobíhají slepice, prasata, krocani a jiná zvířata, která jsou typická spíše pro náš kraj, než pro tropické podnebí. Stejně tak se všude potulují psi. V ulicích můžeme potkat posedávající místní „hombres“ a „muchachas“ nebo hrající si děti.
V Goméz Fariás sídlí také organizace Productores Forestales de Calakmul A.C. (PFC), která se věnuje ochraně a zalesňování džungle. Zaměstnává mnoho místních obyvatel jako pěstitele stromů, truhláře atd., ale má i odborný personál, který vede projekty z kanceláře. Tato organizace nám poskytuje ve spolupráci s United Vision prostor nejen pro bydlení, ale také pro výuku angličtiny. V prvním měsíci jsme bydleli i učili v místním „hotelu“. Pod slovem „hotel“ máme asi každý jiné představy a tak si tento pojem zaslouží vysvětlení. „Hotel“ v Gómez Farías je budova se čtyřmi pokoji a společnou kuchyní. Zprvu byl pokoj vybaven pouze dvěma postelemi a povlečením, dnes jsme se dopracovali ve spolupráci s naším koordinátorem Noem z United Vision na postele a polštáře, dřevěný stůl, skládací skříň, zrcadlo v koupelně a věc zdánlivě banální, ale přesto důležitou – záchodové prkýnko. V kuchyni máme ledničku a dva vařiče, vodu napouštíme ze sprchy v pokoji a nějaké nádobí tady také máme k dispozici. Snažíme se vařit společně s kolegy z organizace, ale časový harmonogram nás všech je rozdílný, a tak se u společného stolu potkáme párkrát do týdne. Nicméně cokoliv v kuchyni je nám k dispozici, hlady netrpíme.
Výuka v „hotelu“ probíhala jen v prvním měsíci. V menší vstupní hale byla na stěně připevněna tabule, před ní bylo připraveno pár dřevěných lavic. Podmínky pro výuku dostačující. Nicméně během měsíce se opravila vedlejší budova, a tak jsme přemístili výuku tam. Z našich prvních plánů a odhadů působit ve třech komunitách o třech třídách a jedna navíc pro personál PFC, tedy deset tříd celkově, se počet tříd po měsíci zredukoval na šest. Zájem opadl převážně u dospělých. Dětské třídy máme v současné době čtyři. Dvě v Zoh Laguně, jednu v Gómez Farías a jednu právě v Becanu. Každý z nás učí asi čtyři dny v týdnu. Zbylé dny se snažíme využít dle vlastních potřeb. Já se snažím sbírat informace pro svůj doktorský výzkum nebo společně pomáháme našemu koordinátorovi Noemu s jeho dalším aktivitami. Minulý týden jsme vyplňovali dotazníky s respondenty ve vesnici Zoh Laguna a sbírali informace pro nadaci Walmart.
Ale zpět k výuce. Ta postupuje podle materiálu, které jsme dostali od vysílající organizace United Vision. Manuál je dobře zpracovaný, avšak jen málo studentů praktikuje svou angličtinu mimo své hodiny a tak všeobecně je progres pozvolný. Škola hrou je snadná při práci s dětmi, ale u dospělých se ne vždy najde tolik odhodlání si hrát. Přesto jsou hodiny s dospělými zajímavé. V rámci cvičení se snažím dávat příklady blízké nám všem, přiblížit výuku jejich běžnému životu. Nejžádanější věty, které studenty zajímají, jsou pak jak pochválit pěknou dívku, zeptat se, zda je vdaná nebo postěžovat si na rozzlobenou ženu. U tématu rodiny se mnozí rozvyprávěli o svých příbuzných a dětech. Kupodivu jsem zjistila, že třetina mých mladě vypadajících studentů už má svou vlastní rodinu a děti. Mnohdy dostáváme také pozvání na společný oběd nebo večeři a tak se poznáváme celé rodiny a posloucháme jejich příběhy. Mnohé jsou o životě v USA a jejich návratu do Mexika, o historii rezervace, o ejidu, o jejich plánech a vůbec o jejich starostech a radostech. Návštěvy jsou o to příjemnější, když dojde na ochutnávky místní dobrot mexické kuchyně nebo domácích produktů jako med, jehož sběr je tady jedním z běžných příjmů rodiny. Dny tady ubíhají rychle, a protože se jeden právě chýlí ke konci, tak i já se s Vámi pro dnešek loučím.
Autor: Eva Krutílková