Administrativní budova regionu Campeche ve stejnojmenném hlavním městě. Na mozaice sdílí místo Mayové, španělský kolonizátor i budovatel moderního mexického státu.Jakub Urbanec
Už šestý den jsme s Evkou v Mexiku!!!
Stačil jsem zapomenout nové heslo od FB (pak si zase vzpomenout), nemůžu se dostat na gmail, protože mám „chytré“ ověření přístupu přes SMS, a naši mobilní operátoři nemají smlouvy s mexickými... Museli jsme si pořídit mexické sim karty. Zjistili jsme, že naše telefony nejsou kompatibilní s mexickými simkami. Naštěstí nám byl zapůjčen telefon. Toliko "technické civilizační choroby" (teda problémy), které jsou ovšem zanedbatelné...
12ti hodinový let z Madridu přes oceán byl úmorný, avšak byl vykoupen ptačím pohledem na probouzející se 20ti milionové Ciudad de México z nočního spánku. Světla domů a pouličních lamp jednoho z největších měst na světě se táhla kam až oko dohlédlo. Když jsme přistávali, zdálo se, že vletíme někomu do kuchyně, neboť letiště stojí hned v blízkosti městské zástavby. V C. de M. jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali jsme s mexickými aerolinkami do Campeche. V poledne jsme již vystupovali na místním letišti. Počasí nás velice překvapilo, dalo by se přirovnat k přetopené prádelně. Bylo po dešti; vlhko, dusno a hlavně horko. My byli vyoraní jako myši. Ovšem byli jsme šťastní! Konečně na zemi! Dlouho netrvalo a s malým zpožděním přijel náš průvodce Noé. Vzal nás na prohlídku Campeche a dali jsme si první „místní speciality“ v restauraci. S mou rýmou jsem chuť jídla spíše hádal, ale když jsem zkusil mexické chilli, věděl jsem, že už nejsem doma. V podvečer jsme dojeli autem do našeho „ejida“ Gómez Farias (http://mexico.pueblosamerica.com/i/valentin-gomez-farias/. Ejido je název pro komunitu lidí, která obdělává půdu patřící „všem lidem“. Nárok na úrodu mají ti, jež půdu obdělávají. Mimo jiné spravují lesy, historické památky atd.)
Následující den jsme se měli pouze seznámit s našimi studenty, skutečnost byla taková, že jsme odučili hned první noc po příletu čtyři třídy! Bylo to po vzoru „skoč a plav“. Naštěstí jsme se neutopili v moři neznámých španělských slovíček a zvládli vysvětlit základy angličtiny. V sobotu jsme jeli na kolech, odučit jednu hodinu v 10 km vzdálené Zoh Laguny, ovšem při cestě deštným lesem jsme špatně odbočili, takže jsme na hodinu nedojeli... Po třech dnech učení angličtiny a učení se španělštiny jsme o nedělním volnu podnikli výlet do Bakalaru, kde jsme měli možnost se pořádně vykoupat v krásné laguně. Proud vody v naší sprše je totiž dosti neuspokojivý (a naše těla stále ulepená od potu)... Následně jsme měli možnost zažít mexické rodinné veselí u našeho průvodce Noého. Následující týden bude snad klidnější a my se budeme moci plně věnovat učení (se).
Jakub Urbanec